Když duše bolí

1. Dvacet procent všech pacientů obvodních lékařů trpí chronickými bolestmi, pro něž se nedá najít žádné vysvětlení.

2. Intenzivní bolest sama o sobě je psychickou zátěží a je vnímána jako stres - a to opět zesiluje vnímání bolesti.

3. Strach, sklíčenost a negativní očekávání snižuje práh bolesti a zvyšuje citlivost vůči bolesti. Člověk, který počítá s nejsilnějšími bolestmi, také má silnější bolesti.

4. "Katastrofizace" zesiluje bolesti. Člověk, který se nečinně a malomyslně podrobuje svému zdánlivě nezvratnému osudu, víc trpí.

5. Pokud rodiče a sourozenci už při sebemenším zastonání mívali velký strach nebo se šetřili, podporuje to bolesti.

6. Člověk, který vyrostl v prostředí, které mu znesnadňovalo projevování citů, nebo který prožil zvlášť bolestný rozchod, má sklon reagovat na pozdější psychickou zátěž bolestmi.

7. Dřívější bolest zanechává stopy. Nervové dráhy, které vedou impulzy bolesti, jsou citlivější, bolest si "prorazí cestu".

8. Chronický strach, i strach z bolesti, nespokojenost, soukromé problémy, obavy z budoucnosti, stísněná nálada a pochyby o sobě samém mohou vést k tomu, že vnímáme bolest silněji.

Když trpí srdce...

Zatím není ještě známo, proč frustrace a nespokojenost tak silně působí na srdce.

Podle vysvětlení vědců vznikají při psychické zátěži a stresu v těle drobné záněty. Ty zase podporují vznik krevních sraženin a shluků, které mohou skončit ucpáním cév.

Není ale stres jako stres. Ti, kteří umějí žít, užít si i pozitivní stres navozený cvičením a překonáváním životních překážek s nadhledem, žijí mnohem zdravěji.

Když trpí srdce, projevuje se to na mysli. A naopak může deprese a vyčerpání zatěžovat srdce.

Srdce a duše jsou na sebe opravdu reagují.

Proč si nebrat tedy všechno k srdci?

1. Riziko úmrtí na infarkt je u nespokojeného dělníka třikrát vyšší než u stejně starého ředitele továrny, který se cítí spokojený a svoje starosti umí účelně pozitivně ventilovat.

2. Nezvládaný stres může zvyšovat hladinu cholesterolu a přispívat ke vzniku srdečního infarktu. Ten, kdo se dokáže dobře vypořádávat se silnou zátěží, má naopak v krvi vyšší podíl dobrého cholesterolu, který cévy chrání a podílí se na odbourávání cholesterolu.

3. Depresivní nálady, stres a nespokojenost v zaměstnání, v rodině či v partnerském vztahu jsou pro vznik infarktu považovány za stejně významné rizikové faktory jako hypertenze, kouření nebo diabetes.

4. Psychická zátěž a stres mohou vést ke vzniku drobných zánětů. U osob s depresemi se mění nejen nálada, ale i srážlivost krve. Jejich krevní destičky se snáze shlukují a cévám hrozí ucpání. Podporuje to vznik sraženin a shluků a tím i riziko infarktu.

5. Infarktu často předchází "vitální vyčerpání" v předchozích šesti měsících. Tito lidé často rychle jedí a nenechají ostatní domluvit. Zažívají mnoho třenic v zaměstnání i v soukromí a špatně odolávají stresu. Následně jsou pesimističtí, prázdní a citově vyprahlí. Psychosomatici tento jev označují "emotional freezing".

Mnoho klientů, kteří se vědomě rozhodli pro pozitivní koučink, začalo hledat a nacházet možnosti, jak mohou sami ovlivnit svůj život tak, že sice neubude mnohdy těžkostí, které život přináší, ale dokáží jim lépe čelit.

K tomu je potřeba ale sama o sobě dosti velká motivace, na svém životě se aktivně podílet.

Klienti odkládají antidepresiva, aktivně pracují na zlepšení své obezity a jejich vitalita a životní elán jim zlepší jejich vztahy, životy a pomáhá plnit jejich plány a touhy do jejich budoucnosti.

Ahoj, Jana.