PROČ ZAS JÍM TEN VĚTRNÍK?

                                            Proč zas jím ten větrník?

"Co mám dělat, když mám pořád chuť na ten větrník?"

Větrník nebo cokoliv sladkého - v podobném znění to denně řešíme s mými klienty.

Co byste odpověděli na mém místě? "Tak víš, že to nesmíš, tak to nejez?"

Ale proč to tedy není tak jednoduché?

Kdyby přeci bylo, neřešil by to marně kde kdo každý den.

Co říkám já? "Není problém větrník. Je problém jinde."

Není přeci potřeba nenávidět zákusek, když problém je v celkovém jídle, přístupu, stylu stravování.

Shodneme se přeci na tom, že občas zákusek neškodí a ani nezpůsobí morbidní obezitu.

Tedy - pojďme nepaušalizovat, co se nesmí a pojďme se na to podívat tak, jak se na to dívám já se svými klienty.

Nelze často upřít mým klientům, že v minulosti již zkoušeli úpravy jídelníčku, shodili, vydrželi bez přejídání nebo bez kalorických bomb.

Tak proč znovu řeší nárůst svojí hmotnosti? A co si budeme říkat, čím více pokusů, tím větší neochota psychiky i metabolismu znovu podstupovat tu cestu zas.

Bohužel to byly většinou diety s velkým kalorickým deficitem nebo různě jednostranné zaručené návody. Nebo prostě jeden neodolal a vrátil se k původním návykům.

Tělo je potom doslova zhuntované a průběžně se do toho promítají i různé emocionální záležitosti.

To je z většiny záležitost samozřejmě žen. A hraje to podstatnou roli, zda vydržíme nebo sáhneme opět po něčem, co nás krátkodobě uspokojí buď svou chutí nebo složením.

Tuky a cukry. Krátkodobě, protože nutně opět přijde moment výčitek, že člověk neodolal.

Nyní se říká, hlavně si to nevyčítat. Promiňte, ale po sladkém jídle následuje vysoký krevní cukr a po zásahu inzulínu, aby jej zabudoval do jater a dalších uložišť glykogenu, přichází tak jako tak pokles energie a ruku v ruce může přijít i s depresí.

Co tedy vede k přejídání? Bývají to stavy, které nás běžně obklopují a jsou součástí života nás všech. Ale přesto je přístup k nim u každého jiný.

Stres, náročná práce, vztahy, nedostatek spánku, finance, rodina, ale i pouhá nuda.

A co to bývá za jídla? Čokoláda, těstoviny, pečivo, dortíky atd. Bývá to chuť na konkrétní jídlo a žádné jiné.

Tedy, ve vyladěných emocích vás zasytí a pocitově naplní i zdravě vyvážené jídlo.

U emocí, které chcete zajíst, nikoliv.

Okamžitě potřebujete zajíst negativní situaci a ignorujete rozumnou velikost porce. Poté obvykle nepřijde pocit naplnění a tak v jídle pokračujete.

Jste jako v tranzu a to vede k pocitu viny, lítosti a smutku.

PŘESNĚ PROTO JSEM ZAVEDLA DO SVÝCH SLUŽEB INDIVIDUÁLNÍ KURZY SNIŽOVÁNÍ NADVÁHY.

Kde:

- Nacházíme své spouštěče.

- Vyhýbáme se striktním omezením jídelníčku.

- Učíme se naslouchat svému tělu.

- Probíráme, kdy zařadit pohyb a jaký.

- Učíme si uvědomovat, co chceme, co cítíme a co dělat v jakou chvíli.

- Probíráme, co se svým stresem.

- A učíme se, jak nejít proti svému tělu.

Jako jsme každý jedinečný, tak i cesta, kterou se ubíráme, je každého jiná. Není třeba výčitek, je třeba najít ten pravý klíč. A nejen klíč od větrníku, ale k vyváženému životu.

Ahoj, Jana :)